Byla to taková moje vnitřní radost a boj, který se snad ani nedá vysvětlit.
Do Jablonce se po dlouhých 5 letech vrátil triatlonový závod. Měla jsem možnost přidat ruku k dílu a pomáhat i s jeho organizací. Zároveň se ode mě očekávalo, že budu závodit a samozřejmě i vítězit. Oproti předešlým ročníkům se tedy odpovědnost několikanásobně zvýšila. Nebylo to jednoduché, občas jsme byli na pokraji sil, ale nakonec jsme to všechno zvládli. Závod proběhl bez vážných zranění, lidé byli nadšení, počasí vydrželo, zvítězila jsem, co víc si přát.
Jablonecká poctivá trať mi dovolila odjet si svou sólo jízdu. Lidé mě hnali kupředu a tak jsem makala o to víc. Doufám, že to nebylo pouze domácím prostředím, ale že se projevily i hodiny dřiny, které jsem v předešlých týdnech absolvovala na soustředěních. Forma by se teď měla postupně stupňovat, protože mám před sebou Evropský pohár v Karlových Varech, závod Světové série ve Stockholmu a Velké Finále v Edmontonu.
Voda v přehradě měla příjemných 23 stupňů
Kolem trati bylo velké množství lidí, kteří mě hnali kupředu.
Prostředí jablonecké přehrady je kouzelné.