Několik dní po mém návratu z Kanady jsem se opět ocitla na cestě. Moc jsem se těšila nebo spíš moc jsme se těšili. Dalším závodem byla totiž týmová soutěž - finále německé Bundesligy v Hannooveru, kam jsem si vyrazila na výlet společně s přítelem.
Pro mě to byl již šestý závodní víkend v řadě, cítila jsem se být unavená, neměla jsem velké ambice. Závod byl zároveň i Mistrostvím Německa ve sprintu, tudíž nechyběla kompletní domácí špička, svou účastí potěšila i druhá žena z WTS v Edmontonu novozélanďanka Hewit. Zkrátka na startu se nás sešlo opět něco kolem padesáti. Stála jsem na nevýhodné pozici uprostřed chumlu a tak nezbývalo nic jiného než vypálit ihned po výstřelu. Povedlo se, v klidu jsem se zařadila do čelní skupiny. První balík byl můj společně s holkama z EJOTU Buschhütten - Hewitt, Robisch a Philippin, dále tam byla čerstvá mistryně svět do 23 let Saller a Laura Sprissler od nás z týmu. Jelikož bylo mokro po dešti, měla naše menší skupinka spíš výhodu oproti stíhajícímu balíku. Dařilo se nám navyšovat náskok na druhý balík postupně ze 20 vteřin až na 1 minutu 20´´. Tempo druhého balíku se zřejmě zpomalilo i díky několika pádům, kterému se bohužel nevyhnula ani má týmová kolegyně Vendul Frintová. Z depa vyběhly bezkonkurenčním tempem Hewitt a Saller, kousek za nimi i Robisch. Mně pomáhala udržovat rytmus Hanka Philippin, kterou v cílové rovince hnalo kupředu větší množství lidí. Já jsem si naprosto spokojeně doběhla pro 5.místo.
Radost ze závodu nám trochu znepříjemnilo čekání na dopingové kontrole, kdy už ostatní členové z týmu odjeli, jelikož celkové 6. místo nemělo cenu slavit. Nakonec jsme se i my dočkali a užili jsme si večerní ruch velkoměsta ve dvou.
